Dobrý den, nevím, jestli se tento příspěvek úplně hodí pro toto vlákno, přesto bych se rád zeptal na vaši radu:
Přibližně před třemi týdny jsem si pořídil potkana - samečka. Do té doby jsem choval pouze myši a nevěděl jsem pořádně, jak je potkan vlastně v mládí a v dospělosti velký. Ve zverimexu mi bylo řečeno, že stáří neví (pochopil jsem, že zverák měnil majitele a potkani byli "zděděni"). Prý měl být ale asi půl roku starý. Po přinesení tohoto macka (dnes vím, že to je pořádný kus dospělého samece, co má minimálně půl roku, spíš ale rok) jsme se začali pomalu seznamovat. Brzy mě ale znepokojilo, že neustále kýchá a drbe se. Poryfin se u něj nijak moc nevyskytoval, snad jen ráno nebo po delším spánku měl trošičku ušmudlaný noc, ale nic hrozného. Myslel jsem, že může být alergický na piliny (i když údajně bezprašné), proto dostal novou asanovou podestýlku s nadějí, že se to u něj zlepší. Bohužel, moc to nepřecházelo a u potkana se brzy začaly objevovat při jezení nebo čištění srsti zvláštní zvuky (možná vrkání nebo sípání). Raději jsem mu proto koupil jitrocelový sirup a Imunoglukan, který Kevin pak měl asi dva týdny rozpuštěný ve vodě v napaječce. Nicméně, skoro vůbec to nepomohlo. Potkan byl navíc sám a vzhledem ke svému stáří si udržoval neustále odstup od lidí (nechá se krmit z ruky, občas mi v noci vleze i na matraci, ale to je asi vše). Z tohoto důvodu jsem s ním nebyl u veterináře, protože při těch kousancích, které mi uštěřuje při hlazení, když na sobě zrovna nemám tlusté pletené antikousací rukavice

, si nedovedu představit, že bych s ním cestoval v MHD nebo podstupoval prohlídku u veterináře...

.
Aby nebyl Kevin sám a nezačal být úplný morous, rozhodl jsem se mu pořídit dnes mladšího parťáka. Perry má osm týdnů, je též ze zverimexu (ale jiného) a zdá se, že se po prvním dni v jedné kleci relativně dobře snášejí. Jenže je tu to neustálé Kevinovo kýchání, kterým dokáže velmi slušně ohodit své okolí, tedy i Perryho. Mám teď trochu strach, jestli to Perry nemůže taky chytit, ať je to, co je to. Přemýšlel jsem, že bych zašel za veterinářem a popsal mu symptomy. Nevíte, jestli může veterinář předepsat antibiotika i bez toho, aniž by maroda viděl? Cesta na druhý konec Olomouce by bylo asi trauma pro nás oba, o veterináři už nemluvím vůbec....

Máte někdo zkušenost s něčím podobným? Kevin je kromě toho chrchlání a pčíkání v pohodě - žere dobře, snad až moc

a poryfin se u něj rozhodně nevyskytuje v takové míře, že by tím byl nějak zamatlaný, nebo něco podobného. Jen se ve volném čase hodně drbe a čistí si kožich. Teď v poslední době se mi i zdá, že dost spí. Někde v předchozích příspěvcích jsem četl názor, že kýchání může být příznak parazita v srsti, ví někdo, co to je konkrétně za breberky? Nebo to s tím nemusí mít nic společného a může jít prostě jen o silnou rýmu? Á propos, mohou se u potkanů vyskytovat alergie na něco jiného, než na podestýlku?
Byl bych nerad, aby to chytilo i to potkaní miminko, ale zase je zatím nereálné, abych šel s tím starým morousem k doktorovi. A Perryho nemůžu dát do zvláštní klece, protože mám jen jednu.
Co byste radili, zkušení potkaní mámy a tátové?
Díky za váš čas
Maty