Oznámení

V případě problémů s přihlášením pište na mail potkani.forum@gmail.com
Adresa NENÍ určená pro dotazy ohledně potkanů.

Potkaní povídky, básně a komiksy

Všechno o potkanech co nebudete vědět kam zařadit.

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod Zuza » 25 lis 2012 15:25

:roflmao: :roflmao: :roflmao:
Obrázek
Uživatelský avatar
Zuza
Superpotkan
Superpotkan
Příspěvky: 6888
Registrován: 05 srp 2006 14:54
Bydliště: Říčany, Brandýs nad Labem
Potkani: Toník, Loki, Loco, Inža a Dáreček Pan Myšák Bunky of Ratwood de la Womi :)

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod chesterfield » 25 lis 2012 23:35

si pošmákly :roflmao: :roflmao:
mám: jarní unavu po ní přijde letní letargie, podzimní nostalgie a zimní deprese

Všichni moji mrtví - krouží nade mnou. Ochraňují mne, pomáhají mi. Chtějí abych byla šťastná.
Jak můžu být šťastná když nejsem s nima, ale jenom oni se mnou?
Uživatelský avatar
chesterfield
Bááááááásník
Bááááááásník
Příspěvky: 17654
Registrován: 06 říj 2005 18:46
Bydliště: Praha 4, a Semyšov
Potkani: Dámy:
Nelinka, Andromeda
Parta: Smrček, Vočko, Lefík, Romboló
Raubíři: Zipík, Hugo Boss, Rokforek
Mazlík a Uzlík

Za duhovýhový mostem: Chesterfield, Myška, Xantypa,Krteček, Krasotinka, Zanzibára, Smetánek,Medík, Rexik, Standa, Kominíček, Hasso, Pišta, Kofik, James, Havlínka, Popeluška, Jurášek, Princezna Julinka, Špagetka ze Žižkova, Adoptíci: Kápo, Ratík, Remy, Pekelníček Břicháček, Frabbi-Krabbi od NIFL, Kishka Myška od Johanky, Design of Navel,Siegfried von Krčwald, Plašík, Hanibal, Malachit, Zkoumáček, Hopkýsek, Štaflík Kulifuč, Ignác Polníček od Nergity, potomek Břicháčka Leonhard Havel von Chumladlo, Nutella,Ovečka,Hóka Havel von Chumladlo, Despero
Kulíšek Armand al Gabal, Hussein Bolt
Eli Vačice, Klubíčko,Fantom Opery samotář, Havelčata - Pacík, Tortelini,
Belgarat od Womi, Malenka, Francesca, Fujtajblík, Akátek
Horůrky Aslana a Xanetie, Womi, Dizzi Myšutka
Havelče Chvostík, Zeus od Womi, Zoufálek Erion, Balú,
Margin-Gin Havelčata Vřeténko, Kolínko a Ravioli

Re: SOUTEZ - basnicka o potkanovi :)

Příspěvekod Piškot » 18 bře 2014 09:58

Katka píše:Venku se šeří, svět chystá se spát,
jen myšky se vzbudí a chtějí si hrát.
Očka jako korálky sledují tě z úkrytu,
hned jsou tady, hop, a hned zas tu.
Sametový kožíšek, lesknoucí se pápěří,
příjde blíž a přitulí se, kdo nezná ten nevěří.

Hezký ;)
Uživatelský avatar
Piškot
Malý potkan
Malý potkan
Příspěvky: 154
Registrován: 03 bře 2014 15:21

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod chesterfield » 18 bře 2014 12:27

jé někdo zabloudil do naší tvorby - no měli bychom nováčky také nechat si zasoutěžit o básnika, co vy na to?
mám: jarní unavu po ní přijde letní letargie, podzimní nostalgie a zimní deprese

Všichni moji mrtví - krouží nade mnou. Ochraňují mne, pomáhají mi. Chtějí abych byla šťastná.
Jak můžu být šťastná když nejsem s nima, ale jenom oni se mnou?
Uživatelský avatar
chesterfield
Bááááááásník
Bááááááásník
Příspěvky: 17654
Registrován: 06 říj 2005 18:46
Bydliště: Praha 4, a Semyšov
Potkani: Dámy:
Nelinka, Andromeda
Parta: Smrček, Vočko, Lefík, Romboló
Raubíři: Zipík, Hugo Boss, Rokforek
Mazlík a Uzlík

Za duhovýhový mostem: Chesterfield, Myška, Xantypa,Krteček, Krasotinka, Zanzibára, Smetánek,Medík, Rexik, Standa, Kominíček, Hasso, Pišta, Kofik, James, Havlínka, Popeluška, Jurášek, Princezna Julinka, Špagetka ze Žižkova, Adoptíci: Kápo, Ratík, Remy, Pekelníček Břicháček, Frabbi-Krabbi od NIFL, Kishka Myška od Johanky, Design of Navel,Siegfried von Krčwald, Plašík, Hanibal, Malachit, Zkoumáček, Hopkýsek, Štaflík Kulifuč, Ignác Polníček od Nergity, potomek Břicháčka Leonhard Havel von Chumladlo, Nutella,Ovečka,Hóka Havel von Chumladlo, Despero
Kulíšek Armand al Gabal, Hussein Bolt
Eli Vačice, Klubíčko,Fantom Opery samotář, Havelčata - Pacík, Tortelini,
Belgarat od Womi, Malenka, Francesca, Fujtajblík, Akátek
Horůrky Aslana a Xanetie, Womi, Dizzi Myšutka
Havelče Chvostík, Zeus od Womi, Zoufálek Erion, Balú,
Margin-Gin Havelčata Vřeténko, Kolínko a Ravioli

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod Xiraxis » 07 črc 2015 02:13

Dovolím si sem hodit jednu povídku s potkány v hlavní roli, je to poněkud dlouhé (14 stran A4) což se zde neblaze projeví. Tak mě doufám za to neukamenujete. Jakékoliv kritiky vítány, čkoliv ani ne tak po stránce gramatiky a stylistiky, zde jsem na to prachbýdně a uvědomuju si to, i když už to jeden můj známý opravil.

       Silná Vůně Buráků vábila Zee k sobě jako světlo přitahuje můry. Zee nesměle vykoukla z průrvy mezi rozdrolenými cihlami u podlahy pokryté jemnou zvlhlou sutí. Nejprve se hbitě rozhlédla po prostorách vesměs zchátralého sklepa nasáklého zatuchlým pachem plísně přes kterou se nesla vůně buráků, ale i pšeničných sušenek. Pak se zase rychle vrátila do průrvy a čekala, ale nic se v místnosti nehýbalo, a slyšet byl pouze vítr hučící v prasklinách. Sklep se jevil bezpečný, ale Zee moc dobře věděla, že to může být fatální omyl.
       Rozhodla se kradmě opustit průrvu, za kterou se mírně na přímila a začala opět intenzivně větřit až jí vousky kmitali sem a tam.
       Zee byla krysa, ale ne taková jako jsou kanáloví potkani. O proti nim byla vytáhlejší, měla delší ruce a nohy a oči neměla celé černé, ale hnědé s bělmem, ale hlavně nebyla tak hloupá jako kanáloví potkani a právě to ji, vedle nezbytné obratnosti a rychlosti pomohlo přežít do současnosti.
       Ale teď měla velký hlad a zásoby už byly pryč, musela se vydat hledat něco k jídlu.
       „Je tam bezpečno Zee?“ ozval se tichounce hlas z průrvy za jejími zády.
       „Počkej- Nevím-“ houkla šeptem přes rameno. Ještě jednou začichala ve vzduchu a rozhlédla se. Sice byly všude patrné stopy moči potkanů, ale podle pachu celkem staré a rozhodně patřili pouze kanálovým koloniím.
       „Asi jo- Asi bezpečno- Asi-“
       „Vidíš ty oříšky, Zee?“ Ozvalo se opět z průrvy a opatrně vykoukla hlava Barryho. Rozhlédl se a taky začichal. Barry byl mnohem mladší Zee, vlastně byl ještě mládě. Starala se o něj spolu s dalšími dvěma krysicemi, když past zabila jeho mámu.
       Barry měl světle hnědou srst celistvou a upravenou. Zee byla už skoro dospělá a oproti Barrymu už ledacos zažila o čemž svědčilo nespočet jizev které se ukrývali pod její šedou srstí, některé ale nezakryla ani srst, zejména dvě které se táhli přes levé oko, naštěstí obě oči měla zdravé, chyběla jí i polovina ucha, ale nejvíce postrádala tři prsty na pravé noze o něž přišla, když Byla v Barryho věku. Ale značky které měla nakreslené na ocase měla už od útlého dětství, když ještě byla v bílých komorách.
       „Ne-“ šeptla. „Jen cítím- Odtamtud-“ ukázala směrem do šera, kde se rýsovali bedny a sud.
       „Pozor na pastě-“ ještě dodala a spěšně vyrazila podél zdi k bednám. Barry se držel těsně za ní. Párkrát se zastavila a všemi smysly opět prověřila sklep a Barry následoval jejího příkladu, Víc uší, očí a nosů odhalí rychleji nebezpečí. Cestou také vyhlížela a vybírala nejvhodnější úkryty, kdyby se cokoliv ve sklepě znenadání změnilo.
       Jakmile dorazili k bednám, naposledy přeměřila místnost a zaměřila mezeru mezi bednami, ke které během vyrazila. Jen ji spěšně obhlédla, zda tam nečíhá nějaká hrozba a vběhla do ní. Barry ji následoval.
       „Počkej tu-“ sykla, přelezla ho a při opouštění mezery si počínala stejně ostražitě jako u průrvy. Když se jevilo vše bezpečné, vyskočila na stěnu bedny a vyšplhala až nahoru.
       Na bednách byly oříšky cítit ještě silněji než na zemi. Nikde je neviděla, ale zato mohla snadno říci že se vůně linula od sudu, který stál u beden. Dokonce od beden vedlo prkénko opřené o hranu sudu.
       Přikradla se k prkénku a nejistě na něj položila přední ruku. Zdálo se být pevné. Opatrně přešla až k hraně sudu. Čekala že uvidí buráky, ale spatřila jen tenkou tyč vedoucí napříč sudem a uprostřed napíchnutou plechovku. Z té plechovky voněli oříšky, ale ze dna sudu se vznášel jakýsi čpavý zápach, ale byla tam tma, nic tam neviděla. Sestoupila na tyč a pevně ji objala všemi tlapkami a vyrazila směrem k plechovce, přičemž si dávala pozor, aby se držela v jeden čas alespoň třemi tlapkami tyče. Dorazila k plechovce, kterou nejprve zevrubně očichala; Ořechy nebyly cítit zevnitř, ale zvenčí. Pak si toho všimla; uprostřed po obvodu plechovky byla namazána nějaká hmota, která byla oříšky cítit
       Ihned znejistěla. Takhle oříšky nevypadaly, ledaže by je někdo rozmačkal, ale proč? Chvíli zůstala bez pohnutí, jen hlavou ověřovala okolí, pak se odhodlala očichat tu pastu zblízka a opatrně položila ruku na plechovku, ale sotva na ni začala převádět váhu se plechovka znenadání přetočila. Zee se úlekem ostře nadechla a měla co dělat aby se na tyči udržela. V tom se cosi odlouplo z plechovky a žbluňklo to na dně sudu. To co Zee pod sebou spatřila ji k tyči hrůzou přikovalo.
       Odlesky rozčeřených vlnek odhalili několik těl utopených potkanů, která nadmutá plavala v zelené vodě.
       Past! Rozezněl se alarm v její hlavě Je to past! Zee se roztřásla, vysela nad pastí. Srdce jí bušelo jako o závod a s těžkým dýcháním se začala pomalu plazit zpět po tyči, kterou velmi pevně objímala.
       „Zee?“ šokem zkameněla. Trvalo ji chvilku, než si uvědomila Barryho hlas.
       „Máš oříšky Zee?“
       „Past!“ Zajíkla se, ani se neohlédla. Barry ještě něco řekl, ale nevnímala ho, jen se pokoušela dál sunout od plechovky. Trochu sebou trhla, když ocasem ucítila hranu sudu a škubla sebou více, když ji Barry chytil za ocas a pokoušel se pomoct ji vytáhnout, při tom její zrak opět padl na dno sudu, který opět uchvátila temnota.
Jakmile se ocitla na prkénku na nic nečekala a vyrazila k mezeře, kam bezmála zapadla a na zemi popadala dech a roztřeseným polohlasem si zazpívala:

       Down in the valley, valley so low
       Hang your head over, hear the wind blow

       „Co se stalo, Zee?“ zeptal se Barry, když k ní sešplhal do mezery.
       „Past,“ houkla „smrtící past- topící past“
       „Žádný buráky, Zee“ zeptal se zklamaně Barry
       „Ne-“ zavrtěla hlavou, „Jen past- žádný buráky, past.“
       Barry se zasmušil, pak zašeptal: „Našel jsem sušenku, ale je malá... Zee,“
       „Sušenka- tys- já řekla, abys zůstal tu-“
       „Já vím, Zee...“ zatvářil se provinile „ale bylo bezpečno, Zee... dával jsem si pozor... Zee. Támhle je, Zee!“ Ukázal čenichem z mezery kamsi doprostřed sklepa. Zee se to nelíbilo, ale oba měli hlad, a tohle místo bylo poslední naději na sehnání něčeho k jídlu. Opět ve vší opatrnosti prozkoumala terén z mezery a pak se kradmě vydala ke stěně, podél které se plížila, dokud nedorazila k místu odkud je to nejblíže k bodu kam Barry ukazoval. Jako vždy jí byl Barry těsně v patách. Útěchou jí bylo, že průrva mezi cihlami a tedy případná úniková cesta je blízko.
       Barry měl pravdu byla tam sušenka, jak se blížila sušenku cítila silněji. Ale také spatřila, že zdroj vůně leží na nějakém čtverhranném světlém podkladu. Zpomalila.
       „Dojdu pro ni, Zee.“ nabídl se Barry a přeběhl ji.
       „Ne!“ vykřikla, Barry se zarazil a zmateně se za ni ohlédl. „Lepivá past! Sušenka je na lepivé pasti-“
       „Nevypadá to jako past, Zee...“ pochyboval Barry a přiblížil se k bílému kartonu v jeho středu ležela sušenka. Zee okamžitě skočila Barrymu po zádech a za pomocí tlapek ale i zubů jej chytila za hřbet a odtáhla jej.
       „Je to zlá past!“ vysvětlovala. „Co na ni přijde- neodejde- uvězní to vše- pak smrt! Hladem, žízní! Ne, ne!“
       „Vypadá jako papír... Zee.“ pronesl nejistě Barry. Zee se rozhlédla kolem a popadl třísku a jedním koncem ji položila na kartonovou desku pomazanou vrstvou světle žluté pasty. Pak na ni ukázala a vyzvala ho: „Chytni za dolní konec a vezmi-“
       Barry poslechl a opatrně uchopil třísku za konec, který přečuhoval přes karton, pokusil se jej zvednout, ale pohnul s celým kartonem.
       „Tříska je tam teď navždy- když tam vstoupíš, ty taky budeš tam navždy- zemřeš!“
       Barry to sledoval zaraženě a smutně zároveň, bylo mu do breku „Mám hlad... Zee...“ kvikl.
       „Já taky.“ vzdechla Zee „Jdem domů“
       „ale, ještě tu něco může být, Zee.“ protestoval.
       „Jsou tu jenom pasti“ sykla, sama velmi zklamaná a vyběhla k průrvě mezi cihlami. „Pojď!“ popohnala Barryho, který ještě pořád koukal žádostivě na sušenku. Nakonec, byť neochotně, poslechl.
       Vyšli do bezměsíčné, chladné noci. Vraceli se ke své skupině přes uličky a zahrady v blocích domů. Cesta domů byla mnohem snadnější, protože mohli sledovat vlastní pachové značky, i když jich raději dělali méně, než normálně, nešlo ani tak o predátory, ale hlavně o cizí skupiny chytrých krys, zejména Rorkova, která by je mohla s jejich pomocí vystopovat, zvláště když byly hluboko na jejich území.
       Zanechávání pachových značek kapkou moči u kanálových potkanů a svobodných krys byla běžná praxe, ale zase bylo snadné odhalit kde se asi tak nachází, kolik jich je a v jaké jsou kondici.
       Když Zee přišla ke skupině chytrých krys na povrchu vedené Puffem, získávali jídlo krádežemi z lidských staveních, popelnic a košů, vždy šlo nalézt místa plná hmyzu anebo třeba ve skupině i ulovit holuba. Tehdy se dokázali uživit aniž by se museli skrývat v kanálech a neustále bojovat s hordami divokých potkanů, ale nakonec krysy z Rorkovi skupiny je začali napadat. Začali ukrajovat z jejich teritoria a zabíjet kohokoliv na koho přišli. Bránili se jim, ale Rorkova skupina byla početnější a silnější. Museli se stáhnout do oblastí, kde bylo mnohem méně jídla a příležitostí jak ho získat. A jak byl den ode dne větší chlad, byl nedostatek o to naléhavější; bylo nutné nashromáždit zásoby na zimu, protože jakmile uhodí mrazy a napadne sníh, přibude další predátor k nespočtu jiných a tím je samotná zima.
       Zrovna když se proplížili pod plotem aby překonali nejnebezpečnější část cesty, kterou bylo několik metrů podél domovního bloku po ulici, než se dalo zmizet ve stinné uličce s popelnicemi, zaslechly šramot. Zee jak když do ní uhodilo bleskem okamžitě vystřelila a ukryla se za velkou kovovou skříň, která stála přímo u cihlové zdi domu. I Barry za skříň vběhl tak rychle až do Zee vrazil.
       Zee bedlivě sledovala a větřila zároveň okolní asfalt, aby zjistila, co ten hluk způsobilo. Dost možná to byl člověk, ačkoliv takhle hluboko v noci tak často po ulicích nechodili jako za dne, ale taky to mohla být kočka, nebo toulavý pes.
       „Slyšels to?“ ozval se zblízka dívčí hlas krysy. V Zee to hrklo, co když to byla krysa z Rorkovi skupiny? Koneckonců území, které ovládali bylo velmi blízko. Přesto jí ten hlas byl povědomý.
       „Jo, krysa.“ přisvědčil mužský hlas, taktéž známý.
       „Kanálnice?“
       „Nevím, zjistim.“
       Záhy se u krátké nohy skříně objevil čenichající nos krysího samce. Zee, která nechtěla nechat nic náhodě, opatrně začenichala na oplátku jejím směrem, s jistou úlevou, ale zároveň i s obavou poznala Zackův pach, jednoho z bojovníků skupiny.
       „Jsou od nás!“ Poznal je Zack. Barry vystoupil Zackovi vstříc a nechali se vzájemně poznat očicháním tváří.
       „Lekli jsme se, Zacku.“ houkl Barry na Zacka a ten ho na oplátku podrbal za uchem: „Koho pak to tam schováváš? To už jsi našel holku?“
       „Ne, Zacku. To je Zee, Zacku.“ usmál se Barry.
       „Fakt? A proč se teda přede mnou schovává? Je to fakt Zee?“ Zack opět nakoukl do mezery mezi skříní a zdí kde Zee pořád zůstávala.
       „Je to Zee, Zacku.“ potvrdil trochu zmateně Barry. Zack zalezl do mezery a Zee začala pomalu ve strachu couvat.
       „Jsem Zee, Zacku, Jsem Zee!“ Ozvala se spěšně. Bála se Zacka, vlastně všech dospělých samců skupiny. Chovali se často hrubě a pro ní velmi nepříjemně. V tom Zack vyskočil a než Zee stihla jakkoliv zareagovat, povalil ji na záda a začal ji očichávat tvář. Zee jenom vykvikla a pokoušela se vymanit, ale Zack byl mnohem těžší a silnější. „Ne! Ne!“ protestovala, ale Zack to ignoroval: „Ty se třeseš... Zahřeju tě.“ jeho hlas se změnil v lascivní šepot a pohladil ji na bocích. Zee zkoprněla. „Prosím, pusť!“ Zajíkla se.
       „Co to děláš, Zacku? Bolí jí to, Zacku!“ přiskočil k Zackovi Barry a snažil se ho odtáhnout.
       „Běž pryč!“ sykl na něj Zack a odstrčil ho takovou silou že Barry odlítl skoro až na ulici.
       „Zee, neublížím ti.“ ujišťoval ji Zack.
       „Prosím...“ žadonila přiškrceným špetem strachy bez sebe.
       „Bude se ti to- AU!“ jakmile Zack zařičel bolestí a nadskočil. Zee bleskurychle využila uvolněného sevření a vyrazila až k noze skříně na opačné straně.
       „Hráblo ti?“ obořil se Zack na štíhlou siluetu krysy s poněkud protáhlejším čumákem, která se objevila za Zackem. Byla to Dixie
       „Zee tě nechce, nechej ji bejt!“ zuřila.
       „Byla ji zima, chtěla zahřát.“ vysvětlil a olizoval si pokousaný zadek.
       „Chováš se zle! Chováš se zle! Zacku! Chováš se zle!“ volal na něj od chodníku Barry, očividně otřesený.
       „To určitě... Pokud to tak moc potřebuješ běž se zeptat holek u Fery, třeba nějaká bude chtít nechat zahřát.“ zasyčela mu přímo do tváře. V tom se Zack rozzlobil a tlapou ji uhodil do tváře načež ji hrubě přirazil ke zdi: „Kdybych si chtěl Zee vzít, tak si ji prostě vezmu!“ zavrčel. Poté ji pustil a bez dalšího slova se odebral k odchodu. Dixie se nenechala vyvést z míry, jen dál ho zamračeně sledovala a hladila si krvácející škrábanec ve tváři. Když Zack procházel kolem Zee, uskočila do strany a popoběhla co nejdál z jeho dosahu, ani se na ní nepodíval.
       Citelně se Zee ulovilo, když to celé skončilo a k ní přišla Dixie, nicméně se strach pozvolna měnil v ponížení a stud, když viděla škrábanec na Dixieně tváři.
       „Jseš v pohodě, nepoškrábal tě, nebo nekousl nějak?“ starala se Dixie. Zee bylo po této otázce ještě hůř, jen zavrtěla hlavou. Pořád se třásla a bylo ji dopláče: „Ne- Děkuju- odpusť...“
       „Sakra Zee, hlavně se vzpamatuj!“ napomenula ji poněkud podrážděně Dixie. „Znáš je... jejich koule jim často nahrazujou mozek.“ Zee v odpověď pouze přikývla. Zejména Zack to už několikrát na Zee zkoušel a nezřídka velmi hrubě. Zee s ním ale nechtěla nic mít, vlastně s žádným samcem, nevěřila žádnému, kdo dospěl natolik, že začal myslet na samice. Zee měla se samci velmi ošklivou zkušenost a nikdy ji nechtěla zopakovat. Jejich pozornost upoutalo Barryho volání: „Dixie, Zacku, poďte se podívat! Zacku, Dixie!“
       „Co tam děláš, upaluj sem, ty lumpe!“ Zařičela na něk přiškrceně Dixie s obavami.
       Barry Stál uprostřed chodníku před skříní a beze slova na ní zíral.
       „To už ste se všichni chlapy úplně pomátli?“ zanadávala Dixie.
       „Barry! Barry! Pojď sem!“ okamžitě zavolal Zack a vyrazil Barrymu naproti. „Zee, Dixie! Je tu jídlo, Je tu jídlo!“
       „Co to sakra meleš?“ zlobila se Dixie a taky se přiblížila k mezeře vedoucí na chodník. Zee se pořád držela u zdi a bez hlesu a hnutí sledovala s obavami Barryho hloupé chování. Zůstávat takhle uprostřed chodníku bylo jako dráždit hladovou kočku, každou chvílí se mohl objevit člověk, toulavý pes, nebo kočka, nemluvě o dravcích kteří bez přestání kroužili oblohou a pokusit se je zabít. Zack se taky zarazil při pohledu nahoru a v ten moment z něj veškerý hněv vyprchal: „To vystačí celé skupině na celou zimu!“
       „Vraťte se!“ sykla na ně Zee, ale oni ji ignorovali. Zack místo toho vyskočil na skříň a šplhal na ni.
       „Tudy se dá vlízt! Je to těžký! Pomoz mi!“ houkl ze skříně Zack a Dixie vyskočila za ním, a Barry ji následoval. Co to dělají? Pomyslela si Zee a z narůstajícím strachem se přiblížila ke chodníku. Se všemi smysli v pohotovosti sledovala okolí a opatrně vykoukla zpoza skříně. Všichni tři byli na velmi úzkém výstupku kterého se taktak drželi a snažili se podhrabat a hnout s černou deskou nad výstupkem. Víš nad nimi svítila prosklená deska, za níž byly vyskládané trojúhelníkové a dlouhé chleby se zeleninou i masem, ale také sušenky a oříšky.
       „Vraťte se! Vraťte se prosím!“ žadonila je šeptem. „Je to nebezpečný!“
       „To půjde, ale musí nás bejt víc.“ Zhodnotil desku po vynaloženém úsilí Zack. „Zee nekrč se tam a poď nám pomoct!“
       „Past! Může to být past!“ volala na ně zoufal Zee. V tom je náhle ozářilo prudké světlo. V mžiku co si jej uvědomili, byly všichni opět ukrytí pod skříní a Zee zase zpět až u zdi. Brzy na to kolem projelo auto které zmizelo na druhém konci ulice.
       „S tim poklopem sami nehneme.“ pronesl v zamyšlení Zack a než cokoliv dalšího řekl, vyrazil podél zdi k norám.
       „Zee má pravdu, může to být past. Jdem taky.“ rozhodla Dixie a Zee to uvítala. Jen Barry se zdráhal: „A co jídlo?“
       „Past, je to past!“ připomenula mu za Běhu Zee a Barry bez dalšího namítání, ale se značně protaženým obličejem ji následoval.
       Brzy na to vběhli do uličky kde míjeli několik ocelových popelnic zajištěné řetězem. Tyhle popelnice ani řetěz nešlo prokousat, takže ať tam bylo cokoliv, bylo to pro ně nedosažitelné a teď už byly takové popelnice skoro všude. Prošli několik dalšími uličkami a zahradami, a když se ocitli u vstupu do vnitrobloku se Barry znenadání zeptal: „Proč se tak Zack choval, Zee?“ Zee se po něm smutně ohlédla, ale odpověděla Dixie: „To neřeš mladej.“
       „já tomu nerozumim, Dixie.“
       „Mužský se prostě takle chovaj... a nech to už bejt.“ odsekla odměřeně. Barry je sledoval jako opařený, ale pak je ujišťoval: „Já se takle chovat nebudu, Dixie!“ a rozeběhl se uličkou, kde zmizel v díře v cihlové zdi, která oddělovala vnitroblok od uličky.
       „Kdyby to byla pravda...“ povzdychla si Dixie. Zee se za Barrym beze slova dívala, chtěla jeho slovům moc věřit, měla ho totiž opravdu ráda a moc by ji mrzelo, kdyby se začal chovat hrubě jako ostatní až ho ovládne brzká puberta. Nakonec se stejnou dírou dostali do zpustlého vnitrobloku kde poslední rok sídlila Puffova skupina. Výhodou tohoto místa byly velké tanky plné dešťové vody, díky nímž neměli problémy s žízní. Spací a zásobní nory měli zřízené ve stropech opuštěného domu, kam se dalo dostat dírami od potrubí, nebo vypadlých cihlách. Kdysi to bylo pouze zimoviště Puffovi skupiny, ale nyní bylo jediným úkrytem který jim zbyl.
       V okolí vchodů do nor různě strážili hlídky puffových samců, kteří v případě hrozby bránili, nebo varovali všechny v noře. Ostatní většinu času trávili v norách. Opouštěli je, pouze když se potřebovali napít, nebo najít něco k snědku.
       Dixie a Zee Vyšplhali za pomocí okapové roury na římsu v patře a zanořili se do nevelkého výtluku mezi spárami cihel. Ledva se prosmýkly do prostoru mezi stropem a podlahou zastoupil jim cestu velký samec. Zee se otřásla, ale ovládla se. Krysa je obě jen zběžně očichala a pak je nechala být. Byl to jeden ze strážců, který si jen ověřoval příslušnost příchozích krys.
       Labyrintem chodbiček se musely nadále orientovat už jen podle sluchu, čichu, paměti a hlavně hmatem, zejména jejich vousky jim v tom prokazovali skvělou službu, protože v norách panovala naprostá tma. Nicméně díky svým ostatním smyslům bez potíží našli svou komůrku.
       „Jsou tam oříšky, sušenky, chleba, všecko, Yuno!“ ozval se z komůrky Barryho hlas
       „Ty jo, a kde že je?“ odpověděl mu hlas Yuny.
       Dixie a Zee prošli skrze závěs vyrobený z kusu látky, ke kterému byly taktéž přivázány šňůrky s korály a klacíky, takže přitom zachrastěl. Komůrka, velká jako krabice od bot, nebyla tak temná jako chodbičky, protože v podlaze zelo několik malých prokousaných děr, které propouštěli trochu světla z patra pod nimi. Byly Barryho prací, než mu našli kamínek, o který by si mohl brousit zoubky. Ve všech koutech a podél stěn se váleli a vyseli všelijaké věcičky různých velikostí a tvarů, ale i barev, které všichni za dobu co tu jsou nasbírali jen tak pro radost. Zee a Yuna z nich často splétaly různé korálky, přívěsky a ozdobičky na sebe i do komůrky. Samozřejmě tu byly i věci užitečné, jako velká krabička od sirek, která sloužila všem za stůl, menší krabičky sloužili pro ukládání drobnějších věcí, nástrojů a předmětů. Ačkoliv se zdálo že je to tu vše naskládané jedno přes druhé, každý věděl, které věcičky patří komu a nemohlo se stát, že by si někdo něco jen tak přivlastnil. A když měl někdo něco speciálního, co jiní neměli, prostě si to půjčovali, jako například malý plastový hřebínek, který usnadňoval péči o srst.
       Yuna, čtvrtá krysice, která s nimi sdílela komůrku už odpočívala v protějším rohu na nakupené hromádce z hadrů, papírů peříček a jiných měkkých kousků, na nichž všichni spali, Zatímco Barry seděl nedaleko a o kamínek a si obrušoval hlodáky
       „Ahoj holky.“ Vítala je Yuna. „Prý jste našli jídlo?“
       „Nedostali jsem se k němu.“ přikývla Dixie. „ale to už ti lump tady vyprávěl.“ kývla k Barrymu a přisedla si k Yuně.
       „Co se ti stalo?“ podivila se Yuna, když si všimla šrámu na Dixieně tváři.
       „Ale to se Zack neudržel a začal se chovat jako debil.“
       „Moje vina- omlouvám se, je to moje vina.“ pronesla zkroušeně Zee, která se usadila do vedlejšího rohu a začala se přehrabovat v korálcích.
       „Co? Že pokud Zack nemyslí žaludkem, myslí pérem? Kašli na to Zee a přestaň fňukat, dostala jsem už horší rány.“
       Yuna kmitala mezi děvčaty tázavým pohledem. „Narazili jsme na Zee a Barryho a kdybych Zacka nehryzla do zadku, normálně by ji tam vojel... No a on se nakrkl a jednu mi vrazil.“ vysvětlovala Dixie.
       „Proto cítím Puffova bojovníka...“ pronesla Yuna. Zee projela vlna studu, okamžitě se očichala a zjistila že ji Zack označkoval, v tom šoku a jeho následné blízkosti si toho vůbec nevšimla. Snažila se postižené místo aspoň olízat, ale stejně to nepomáhalo od toho jak hloupě se cítila.
       „Tihle jdou vždycky po slabších holkách... nesmíš to nechat zajít takhle daleko, kopni ho do ksichtu nebo jinam... pak dá pokoj.“ poučovala ji Yuna, ale Zee to spíš přitížilo.
       Závěs u vchodu zachrastil a v komůrce se objevila hlava krysy. „Hej Barry!“ houkla Zackovým hlasem.
       „Hej!“ vykřikla Dixie a vystřelila proti němu. „Zmiz, tady nemáš co bejt!“
       „Jen chci tady něco s Barrym.“ Naježil se Zack a Yuna přiskočila k Dixie.
       „Co něco, Zacku?“ zajímal se trochu polekaně Barry.
       „Povim, pojď.“ houkl za krysice a už zacouvával, když se ještě zarazil: „Zee! Je tu Zee? Chi řídt promiň, nemchtěl sem to tak.“ s těmi slovy zmizel za závěs. Zee neodpověděla, dál stála bez hnutí ve svém rohu.
       „Barry, deš?“
       „Du, Zacku!“ prosmýkl se Barry mezi Dixie a Yunou za závěs.
       „Co to bylo?“ zatvářila se podezřívavě Dixie.
       „Zack chce mluvit s Barrym.“ Poznamenala Yuna.
       „Zack se omluvil...“ upřesnila a Yuna jen pokrčila rameny a vrátila se do pelechu. „Kde je ta skříň?“ zeptala se nakonec.
       „Na ulici, blok odsud. Zack a Zee to značkovali.“ Odvětila Dixie
       „Na ulici? Tam choděj lidi.“
       „Teď tam nebyli.“
       „Jak to že si nikdo tý skříně nevšiml dřív?“
       „My jo,“ ozvala se Zee. „Nevěděli sme co v ní je. Nezkoumali sme ji. Šli sme rovnou do sklepů. Je tam nová. Značila jsem ji.... když sme šli do sklepů.“ Když kolem ní šli poprvé, vyděsila ji, ale nemohli to vzít jinudy, tak se držela u zdi jak to jen šlo a snažila se nedostat pod ní, každý krok vážila, ale Barry na to tolik nedbal a bezmyšlenkovitě pod ní vběhl. Naštěstí se mu nic nestalo a ta skříň nic nedělala, přesto ho chtěla za to kousnout. Když se skříň prokázala jako bezpečná, označkovala ji.
       Když se v komůrce rozhostil klid, hlad byl najednou o to hlasitější. Yuna i Dixie se rozhodli jej raději zaspat, zatímco Zee se rozptylovala tříděním korálků a různobarevných provázků.
       „Barry?“ prořízlo Dixiino zvolání znenadání ticho, až sebou Zee trhla, přičmž rozsypala několik korálků po zemi.
       „Není tady-“ vyhrkla. „Ještě tu není.“
       „Sakra! Musíme najít Barryho.“ vyskočila z pelechu a Yuna se neklidně zavrtěla a v rozespání se ptala: „Co, Co je s Barrym?“
       „Ten pitomec ho asi chce použít na ověření tý jídlový skříně!“
       „Jak- Jak to víš?“ vytřeštila oči Zee, která se snažila ozbírat korálky po zemi.
       „Co jinýho asi by s Barrym asi chtěl dělat! Nech to bejt, musíme ho najít!“ okřikla ji a vyběhla z komůrky. Zee to v ten moment došlo; Bojovníci málokdy braly na někoho ohledy, Barry je nijak zvlášť nezajímal, ne do doby dokud by si jejich zájem doslova nevybojoval, byl pro ně dobrý jen jako průzkumníček a případná volavka, aby se zjistili je li to místo bezpečné. Mělo jí to dojít dřív, že s ním Zack nechce mluvit jen z pouhého kamarádství. Vůbec ho nezajímalo, jestli se Barrymu něco stane, nebo ne.
       „Barryho? Zacka?“ ptala se zmateně Yuna.
       „Oba!“ ozvalo se zpoza závěsu a Zee běžela za ní.
       Ve tmě chodeb bylo těžké najít kohokoliv určitého a na pachy se nešlo zaměřit, proto zamířili k noře kterou obýval Zack, ale tam nikoho nenašli. pak se ptaly kohokoliv na koho narazily , jestli je neviděl. Nakonec se dozvěděly, že už je to docela dlouho co Zack s Barrym a několika dalšími šli ven. Trojice se hned poté vyřítil z nor do noci. Venku hlídalo méně samců, než prve.
       „Hej ty!“ houkla na jednoho z nich Dixie. „Nešel tudy Zack a jeden kluk?“
       „Jo,“ utrousil nevrle strážce. „Šli s Puffem a ostatními pro jídlo.“ Dixie utrousila nadávku a vyrazila se Zee a Yunou v závěsu ke skříni. Zee byla na jednu stranu nervózní, že jak spěchali zanedbávali ostražitost, na druhou stranu nepolevovala z rychlosti, protože měla o Barryho strach.
       Dorazili ke skříni rychleji než Zee očekávala, snad proto, že celou cestu běželi, jako by je něco stíhalo. Pod skříní a před ní se tísnilo tak na deset mohutných krys, mezi nimiž se vypínal Puff, který byl největším a nejsilnějším samcem skupiny a z toho titulu ji vedl. Vzhlížel ke skříni a spolu s několik dalšími podával plastovou trubku k místu kde měl být poklop, který Zack se Zee nedokázali otevřít.
       Dixie se vřítila pod skříň a hned uhodila: „Kde je Barry?“
       „Co tu chceš?“ odvětil nevrle jeden samec hned co ji zběžně očichal. „Jakej Barry?“
       „Malej kluk! Kde je?“ Dotírala dál. Zee, když si uvědomila blízkost tolika Puffových válečníků, zapomněla na možné hrozby chodníku a zaměřená pouze na Barryho vběhla před skříň a vyskočila na úzkou římsu před poklopem, tak rychle, že žádný ze samců nestihl ani zareagovat.
       Na římse stálo kolem šesti krys, mezi nimiž byl Barry a Zack, který se spolu s dalším třemi opíral o poklop, čímž jej vychýlili dovnitř. Pátý válečník právě chytal trubku a Barry jen seděl na římse a hleděl na kovovou výduť, jeden sáh pod římsou, za poklopem
       „Zee!“ vyjekl když k němu doskočila
       „Co to sakra je?“ vykřikl na ně Puff.
       „Barry zpátky!“ vydechla Zee a Puffa ignorovala. „Zpátky do nory!“
       „Ale my jdem pro jídlo, Zee.“ protestoval.
       „Tohle není pro vás! Čekejte až přinesem jídlo!“ vykřikl přidušeně Zack, který se pod vahou poklopu viditelně třásl. Dole se mezi Dixie, Yunou a bojovníky strhla hádka.
       „Past! To může být Past!“ kmitala hlavou mezi válečníky na římse
       „Nemel a zmiz!“ utrhnul se na ní pátý válečník, který se snažil vklínit trubku do vzniklé mezery mezi poklop a římsu. „Zdržuješ!“
       „Takle past nevypadá, Zee...“ hlesl Barry.
       „Už tam skoč hochu!“ Pobídl ho Zack
       „Jiskřící past! Takhle vypadá jiskřící past!“ upozornila ho. Podobné pasti byly celkem vzácné, ale o to více zákeřné, vypadaly jako krabice s kovovou podlahou, kdokoliv na ni vstoupil, podlaha pod ním zajiskřila a na místě ho zabila. Barry ztuhl, neboť takhle přišel o matku.
       „Sakra tohle není jiskřička! Vlez tam už!“ zasupěl Zack, zatímco pátý bojovník upustil trubku. „Vypadni, nebo tě zabiju!“ vylil si pátý zlost na Zee. Ta se zprvu polekala, ale pak, vystresována nastalým zmatkem se velice hlasitě rozkřikla přímo mu do tváře: „Nedovolím! NE! Barry není volavka!“
       Pátý vzteky zařval a hrubě Zee popadl za krk a ruku a jediným trhnutím ji srazil do skříně. Zee jen křičela a dokázala jen do jeho tlap zatnout drápy, čímž ho na nich ošklivě poškrábala, ale před pádem ji to nezachránilo.
       „Zee!“ Zakřičel Barry, zatímco s těžkým vydechnutím pleskla na kov jako kámen. Uslyšela lomozný náraz a v ten moment vyskočila z místa jako by kov pod ní žhnul a jen co na všechny čtyři dopadla vyrazila v děsu proti zdi po které se snažila vyškrábat kamkoliv nahoru z dosahu podlahy, ale stěny byly kluzké a vždy sjela zase na břicho.
       „Zee! Zee!“ volal Barry odkud si zpoza jí, zatímco venku za poklopem, který dosedl zase zpět na své místo, se strhla roztržka mezi Zackem a pátým.
       „Zee, není to jiskřící past, není to jiskřička, Zee!“ snažil se jí ukonejšit bary, který demonstrativně přešlapoval na místě. „Žádný jiskry, vidíš Zee?“. Zee se schoulila do klubíčka a hrůzou se třásla nemohla skoro ani dýchat. Viděla Barryho jak na ni bezmocně hledí. Oba ležely v nějakém malém kovovém prostoru osvětlovaným odkud si seshora. V ten moment ji popadl ohromný vztek, vyrazila proti Barrymu a utrhla se na něj: „Hlupáku! Nesmíš za mnou skákat! Nesmíš jít když nevíš co tu je! Zemřeš! Si jak Hlupák! Všude pasti! Nekoukáš se, Umřeš! Si hlupák! Umřeš!“
       „Zee,“ zajíkl se, celý jako by se zdrcl a v očích se mu objevili slzy. „mám hlad, Zee.“ teď už plakal, viditelně se jí bál. Zee těžce oddychovala a Barry tiše vzlykal. I ona se rozplakala a vzala ho do náruče, přičemž sebou trhl, objala ho a celým svým tělem ho ochranitelsky přikryla. Začala se s ním pohupovat a tiše roztřeseně prozpěvovat:

       Down in the valley, valley so low...
       Hang your head over, hear the wind blow...

       V tom se poklop opět hnul. „Zaberte!“ ozvalo se zasupění a poklop se se skřípěním odlepil od stěny a za ním čtyři válečníci.
       „Zee, Barry! Slyšíte?“ volal na ně Zack
       „Tam jsou,“ upozornil někdo jiný.
       „Sakra odpovězte!“
       „Jo!“ Hlesla Zee, ještě pořád kolébající Barryho.
       „Můžete se dostat k jídlu?“ zajímal se Zack, jehož hlase byla zřetelně slyšet námaha, ale i úleva.
       „Jo, Zacku.“ přisvědčil roztřeseně Barry a koukal nad sebe. Zee se také ohlédla jeho směrem a viděla nespočet kovových spirál v řadách nad sebou v nichž byla spousta různého jídla.
       Jak si to celé prohlíželi, Zee zaráželo, že to jídlo necítí, možná jen trochu, ale to bylo zřejmě proto, že bylo zabaleno v pytlících. Oba se lekli, když uslyšeli za sebou náraz do kovu, to se podařilo bojovníkům zaklínit poklop trubkou. Barry se pak otočil zpět ke spirálám s jídlem a připravil se ke skoku, ale Zee ho zadržela, jen co popadla dech z úleku. „Budu už opatrný Zee.“ ujišťoval ji.
       „Vím...“ přikývla. „Ale já první.“ potom se nadechla, zavřela oči v krátké modlitbě a vyskočila na nejbližší spirálu. Zachytila se a na moment se zastavila. Vše se zdálo být nehybné. Žádný mechanismus se nikde nespouštěl.
       Ještě chvilku čekala a zkusmo drcla do jednoho balíčku. Sotva se hnul, seskočila zpět dolů. Nestalo se nic. Barry ji sledoval.
       „Tak co?“ zajímal se Zack, který mezerou pod poklopem prostrčil hlavu.
       „Bezpečný... asi.“ odvětila mu. Pořád ji srdce bušilo a v hrudi i břiše ji hrál strach, ale snažila se ho nevnímat a odhodlala se k dalšímu výskoku. Tentokrát s ní vyskočil i Barry.
       „Budem shazovat to jídlo sem!“ nařídila jim Dixie, která prolezla se Zackem na kovovou plochu. Zee jen přikývla a vyšplhala o pár pater spirál výš, kde byly oříšky a začala vytahovat balíčky ze spirál za pomocí tlapek i zubů a pouštěla je dolů. To samé činil i Barry, Zack i Dixie, zatímco Yuna, která vlezla na výduť za nimi, spolu s jiným válečníkem podávali hromadící se balíčky přes mezeru ostatním.
       Za několik okamžiků první válečníci odbíhaly s balíčky v zubech do nor a pak se vraceli i s posilou, zatímco se jídlo hromadilo pod skříní. Pouze Puff a jeden další válečník zůstali na stráži. Práce se zastavili pouze když se v blízkosti objevil člověk, nebo projel vůz. Většinou je varoval Puff se svým bojovníkem, ale často, zejména když je skrz sklo oslnilo světlo, to stihli zjistit sami, Zee a ostatní, kteří byly na spirálách okamžitě vběhli do jejich útrob, kde se ve stínu zbývajících balíčků skryly, přičemž Yuna s válečníkem na vyduté ploše se akorát přikrčila. Jakmile byl vzduch čistý, vrátili se opět ke sběru jídla.
       Když už byla skříň z poloviny prázdná, náhle Dixie sykla na spirály: „Počkejte!“ tohle nebylo 'Pozor!' nebo 'Skryjte se!' varování, které obvykle používali, nicméně Zee, i když ji to přišlo divné, se ukryla mezi spirály. Když ustalo šustění balíčků, zaslechla nějakou potyčku pod skříní.
       „Sakra!“ zaklel válečník, který sbíral balíčky s Yunou a vykoukl mezerou ven. „Zacku, sem!“ zavelel a bleskově se prosmýkl mezerou. Zack seskákal na plochu a proběhl skrz mezeru také. Z venku se ozvalo krysí zavřeštění.
       „Co se děje, Zee, Yuno?“ šeptl poděšeně Barry o pár spirál níž. Zee byla taky vyděšená. Z venku byly slyšet křik a boj. Snažila se odhodlat se podívat přes sklo dolů, ale Yuna zakřičela: „Rorkova skupina!“
       Jako by do Zee uhodilo, ztuhla přímo ve své skrýši. Yunino přiškrcené nařízení ať k ní všichni rychle seskočí, kolem jí jen prolétlo.
       „Nahoru hned!“ sykla opět Yuna, ale hned na to zaječela.
       „Yuno!“ zaječel Barry. Zee viděla skrze spirály jen část situace; Než stihla Yuna vyskočit na spirály, mezerou dovnitř vběhlo několik krys z cizí skupiny a skočili na ni. Škrábala a kousla a snažila se vymanit ze sevření, bolestí pištěla, ale cizí krysy o to více na ni útočili a hlodáky trhali. Mezitím se za Barrym, Zee a Dixie pustili další krysy.
       „Yuno!“ zařičela zoufale Zee, když ji bezvládnou a zkrvavenou dvojice krys vytáhla mezerou ven, ale to už se k Zee sápal cizí válečník.
       „Ne, Ne!“ zakřičela a ohnala se po něm zadní nohou. Válečník se jí vyhnul a znovu po ní přední tlapou hmátl. Zee kluzké dráty spirál podklouzly a ona se překotila. Válečník hmátl na prázdno a Zee vysela na spirále, které se zoufale držela předními tlapkami. Válečník přeskočil na její spirálu a už se jí snažil hryznout, když se Zee pustila. Spatřila nad sebou Barryho jak přeskakuje ze spirály na spirálu a snaží se tak uniknout dalším dvěma bojovníkům. Zee dopadla o dvě patra níž a měla co dělat aby se spirál chytila, aniž by se do nich zamotala.
       „Barry! Zee! Pryč!“ ječela Dixie která hned na to seskočila až na kovovou výduť. Barry strachy taktéž nedbal výšky a seskočil. Nad Zee se opět objevil válečník a hned co zpět získala rovnováho vyskočila ke sklu.
       Při pádu se nepříjemně potloukla, ale nic toho nedbala a jen co se obrátila na všechny čtyři vystřelila k mezeře, přičemž se tak tak prosmýkla kolem válečníka, který se marně snažil všechny tři chytit.
       V momentě kdy dopadla na chodník, chtěla vyrazit přímo k k uličce vedoucí k norám, ale v cestě ji stálo několik Rorkových krys. Běžela tedy na druhou stranu. Akorát se ohlédla, aby zjistila situaci; Dixie a Barry uháněli jednu krysí délku za ní, kolem se hemžilo několik krys, které za nimi okamžitě vyrazili, sama se musela jednomu vyhnout. Cestou o něco škobrtla a málem o to zakopal a natáhla se, ale udržela se dál v běhu, jen na okamžik ohlédla co to je. Z hrůzou zjistila že zakopla o bezvládné, zakrvácené tělo Puffa, Yuny a jednoho válečníka, upírali do ulice své vytřeštěné oči.
       „Běž!“ vrazila do ni Dixie a popohnala ji tak k dalšímu běhu. Zee slyšela jak se za nimi řítí bezpočet tlapiček, při letmém ohlédnutí viděla několik válečníků, jak jim jsou v patách. Barry těžce dýchal a už začal zpomalovat.
       „Tudy!“ vyjekla Zee a ostře zatočila k dřevěnému plotu mezi dvěma bloky domů. Prosmýkla se nevelkým otvorem pod prkny a řítila se dál labyrintem uliček a zahrad s Dixie a Barrym v závěsu.
       „Dixie!“ pískl Barry vyděšeně. Zee se s Dixie jen na nepatrný okamžik ohlédly. Ale Barry nikde za nimi nebyl. „Barry!“ vykřikla Zee a vrátila se k místu odkud vykřikl, ale nikde ani stopa. Dixie začala spěšně obíhat okolí, dívat se po nebi i po zdech a taktéž na něj zavolala, pak se zastavila: „je tu další skupina.“ vyjekla zoufale.
       Zee zpočátku žádnou krysu vyjma jich třech necítila, ale pak, když zavětřila pořádně, jako by další krysu ucítila, ale bylo to hodně nezřetelné. Chtěla prohlédnout harampádí u stěn, když v tom se od směru odkud utíkali ozval lomoz.
       „Pryč!“ křikla Dixie a Zee ještě zaječela do uličky Barryho jméno. Pak se opět z těžkými srdci rozeběhli pryč. Poté co zahnuli za roh ozval se mužský hlas: „Za nima, chyťte je!“ To je popohnalo k rychlejšímu útěku.
       Proběhli ještě několik zahrad, když se ozvala Dixie: „Tady!“ A vyrazila ke zdi domu, kde se protáhla polootevřeným malým okénkem při zemi. Ocitli se na prázdném zaprášeném parapetu ve sklepě. Zdálo se, že je setřásli.
       „Barry- Yuna-“ vyrazila ze sebe Zee v těžkém oddechování a z očí ji vytryskli slzy. Dixie smutně položila konejšivě přední tlapku na Zeeina záda i ji samé se kutáleli slzy po tvářích.
       „Kde je Barry?-“ ptala se roztřeseně. „Kam zmizel, Barry? Dravec?“ poslední slovo ji uvízlo v krku. Dixie jen rychle zatřásla hlavou: „ne, nene... ne neviděla jsem žádný... třeba jen někam zapadnul. Našel lepší úkryt. Je v pořádku.“ uklidňovala Zee a vlastně i sebe. Zee se roztřásla o to víc a začala plakat.
       „Běželi támhle!“ ozvalo se z venku a kroky se blížili jejich směrem. Obě ztuhly, jen Zee pořád posmrkávala a skrz slzy sotva viděla. Dixie do ni šťouchla a seskočily z parapetu na níže položenou desku a z ní rovnou na podlahu. Vyrazili napříč sklepem k regálům, v naději že se tam mohou ukrýt.
       Zee se ještě ohlédla, zdali už pronásledovatelé neproběhli okénkem.
       „Zee!“ zařvala v děsu Dixie. V ten moment ji jako by cosi uchopilo za přední tlapku a následně i za tu druhou. Dlaně se rozhořeli palčivostí a ona přepadla na bradu a to cosi ji chytilo i za srst pod bradou i na břiše.
       „ne, ne, NE!“ zaječela v děsu. Ocitla se na tmavě modré desce pomazané lepivou pastou
       „Proboha, Zee!“ křičela Dixie a běžel k ní. Zee křičela a všemožně sebou cukala a lomcovala, ale čeho se dotkla lepivá past držela v nekompromisním sevřením.
       „P-pomoc!“ vyrazila ze sebe v křiku Zee, zatímco sebou marně lomcovala. Polil ji smrtelný chlad, byla uvězněna v lepivé pasti a jak sebou trhala přilepené části těla pálili a bolely, jako by jí je z ní někdo zaživa trhal.
       Dixie se jen přiblížila, její tvář byla zkřivena zoufalstvím a bezradností. „nemůžu- nevím jak!“ zlomil se jí hlas.
       „Pomoz mi!“ žadonila Zee. Dixie se jen třásla. V tom se od okénka ozval nějaký hluk. Dixie tam jen vrhla pohled a pak na Zee: „Mrzí mě to...“ šeptla a odvrátila se.
       „ne... prosím- ne-nechávejte mě tu...“ plakala Zee. „Nenechávejte mě tu! NEOPOUŠTĚJ MĚ!“ Dixie zmizela ve stínech regálů. „NEEE!“ křičela Zee a zase se snažila vyrvat z pasti, ječela a bojovala, ale čím víc se snažila tim více to bolelo a tím více ji to vyčerpávalo.
       Polevila aby mohla popadnout dech. Už jen tiše vzlykala. Po chvilce za sebou uslyšela kroky, v ten ráz sebou zase začala škubat. Zaznamenala pach krysího samce, ale nepařil k Rorkově skupině.
       „Ale, ale... taková smůla... mladá... bude jí škoda.“ pronesl mužský hlas, který se k ní přiblížil zleva až se objevil před jejím hlavou. Zee zalapala po dechu. Krysa, která se před ní objevila vypadala divně, nejen že se pohybovala po svých zadních nohou, ale byla omotaná v hadříkách, jako nějaký člověk. Přes hlavu měla přehozenou tmavě zelenou kapuci s vystřiženými otvory po stranách pro uši, na jednom se houpal měděný kroužek, z kápě se táhl dlouhý válečníkův nos porostlý černou srstí a zkřivenými vousky. Kapuce pokračovala v dlouhý splývavý plášť, která zakrývala tmavě šedý trikot přepásaný koženým proužkem na němž se houpal dlouhý ostrý kus kovu. Jeho pach cítila v uličce, kde zmizel Barry.
       Válečník k ní přiklekl, přičemž si dával pozor aby byl aspoň sáh od pasti a stáhl si kápi z hlavy. Usmíval se na ní samec s velkou jizvou táhnoucí se přes oko.
       „P... prosím“ šeptla, bez dechu a sebe strachem o život. Válečník na ni jen hleděl a pak se klidně zeptal: „Chudák, malá krysa... možná vím jak ti pomoct.“
       Zee ho sledovala a vidina vlastní pomalé smrti ji zcela rvala mysl na kusy.
       „J-jak?“ špitla.
       „Nejdřív mi řekni kde je vaše nora.“ vybídl ji válečník. Zee se zajíkla, to byl její konec. Roztřásla se a zase sebou zacukala. Kmitala očima sem a tam, a hledala nějakou pomoc a naději
       „Já- j-já...“ vzlykala a odmlčela se.
       V tom se od regálu, kam před chvíli utekla Dixie, objevila další krysa v plášti a zvolala na válečníka: „Chytli jsme ji,“
       „Tak svázat a odtáhněte ji k tomu děcku!“ Odpověděl válečník.
       „Dixie! Barry!“ kníkla Zee, která se dovtípila o kom mluví. Panikařila, mysl jí bzučela a zamlžovala se. Co chtějí, co s nimi udělají, co chtějí v jejich norách, co udělají jí? Nechce tu umřít!
       „takhle to nevyřešíme... Můžeš tu shnít navěky, nebo taky ne... kde je váš brdloh.“
       „Já... já nemůž-žu říct KDEJENAŠENORA!“ rozkřikla se zoufale Zee. Válečník jen s povzdechem zavrtěl hlavou a odešel jí z dohledu. Ocitla se sama.
       „ne.. ne, NE! Prosím!“ žadonila. „Ne- Ne!“ ale bylo ticho. Zase sebou zacukala a kvílela. Uběhla snad věčnost. Nakonec se zklidnila a odevzdaně se rozplakala: „N-Nora,“
       „Ano, nora“ Zopakoval voják, který se zase objevil v jejím zorném poli. Zee se opět rozjíkala. Jako by z ni vyprchal veškerý život. V hlavě ji hučel prázdný šum. Válečník se zase postavil k odchodu, když v tom ze sebe vyrazila: „Ve vnitrobloku!“ Válečník se k ní opět nahnul. „Tam... t-tam jak.... bloky, dva bloky, od jídlo-v-vé skří-íně...“
       Válečník se na ni usmál: „Budeš volná...“ Zee polevila v mírné úlevě, ale plakat nepřestávala, ale pak se zlověstně zalesklo ve válečníkově oku: „Občas sem chodí člověk, když najde krysu v téhle pasti vezme ji a rozdrtí ji hlavu kladivem... smrt přijde rychle... a ty budeš volná.“ smál se zlovolně a pak ze smíchem odcházel. Zee se zase hlasitě rozeštkala: „Ne...“ prosím! Ne...“ pištěla do ticha. „Nenechávejte mě tu! NENECHÁVEJTE MĚ TU!“ křičela do prázdného a už tichého sklepa.
Obrázek
Uživatelský avatar
Xiraxis
Skákavka
Skákavka
Příspěvky: 99
Registrován: 03 črc 2015 21:29
Bydliště: Praha Smíchov

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod calwen » 30 říj 2015 13:35

xiraxis: hodně zajímavé pojetí, napínavé! kdy se můžeme těšit na další díl?:)
calwen
Růžovka
Růžovka
Příspěvky: 7
Registrován: 04 pro 2013 15:00
Bydliště: Bečvy
Potkani: Dante, Frankie, oba za duhovým mostem:(
a nováčci Thor a Hrom <3

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod lucka12 » 06 lis 2015 19:08

peťa klíč píše:já vím...... ale já MUSEL!!



Dobééé :D
Dumbo + môj krásny rozmaznaní potkan + hiperaktívny +* Moje krásne zlatíčko
Uživatelský avatar
lucka12
Růžovka
Růžovka
Příspěvky: 31
Registrován: 11 zář 2015 16:01
Bydliště: Trnava :O
Potkani: Dumbo :)

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod Komunikuji » 13 dub 2016 01:31

Jelikož mé nadšení nezná mezí, když jsem objevila knihu "Dobrodružství potkanů" (http://www.levneucebnice.cz/p/dobrodruzstvi-potkanu/) samozřejmě jsem si ji musela koupit. Právě jsem dočetla a je to parádní. Je asi psána pro děti, ale každý, kdo miluje potkany, si ji určitě moc užije. Jsou tam báječné a vtipné výrazy, jako třeba "sklepobrana" (jooo, to když Vasyl ještě byl mladík a jako člen sklepobrany se staral o místní pořádek). Určitě si to nenechte ujít! :love:
Komunikuji
Růžovka
Růžovka
Příspěvky: 13
Registrován: 02 bře 2016 01:04
Bydliště: Praha
Potkani: Bráškové Funky a Filištín ❤

Re: Potkaní povídky, básně a komiksy

Příspěvekod Star ratS » 21 bře 2017 17:23

serial



[youtube]wPNcbpGd4wo&t=76s[/youtube]
Star ratS
Růžovka
Růžovka
Příspěvky: 2
Registrován: 21 bře 2017 11:19

Předchozí

Zpět na Nezařaditelné

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník